Všechny subjekty v prostředí současné ekonomiky se už poněkolikáté během posledních dvou let ocitají v situaci, která je pro všechny nová a jedinečná. U spotřebitelů přetrvává poměrně vysoká poptávka, z části odložená, neboť zákazníci v době lockdownů neměli dostatek možností nakupovat, ať už se jedná o fyzické zboží, tak třeba služby v podobě dovolených. Současně také mnohé firmy obdržely kompenzace za omezení jejich provozu.
Do této relativně příznivé situace ale vstupují naopak negativní faktory:
*Zdroj: ČSÚ
K tomu se již tak drahé suroviny a materiál stávají nedostatkovými a výroba se navíc potýká i s nedostatkem personálu, přepravních i skladovacích kapacit. Do potíží se dostává i tak zvaná vedlejší produkce. Příkladem je aditivum AdBlue, jehož výroba byla zásadně omezena v souvislosti s útlumem či dokonce zastavením výroby umělých hnojiv. Na podnikání většiny společností má větší či menší vliv také enormní tlak na razantní snižování emisí. Čím dál hlasitější jsou zmínky o tom, zda nastavená rychlost snižování emisí není příliš vysoká a zda dotčené ekonomiky budou schopny všechny nezbytné investice a inovace realizovat, aniž by to ohrozilo existenci subjektů, které v daných ekonomikách podnikají.
Výsledkem této situace jsou místy paradoxně rostoucí zásoby, neboť firmy skupují a hromadí suroviny či zboží takzvaně „na sklad“. Tím rychle obsazují volnou skladovací kapacitu, které je rovněž nedostatek. Již nyní jsme v ČR na úrovni historicky nejnižší neobsazenosti skladů. Pro Prahu to například znamená, že její spádová oblast pro skladování se rozšířila na 30-50 km od hlavního města. Náklady na dopravu tím opět narůstají, nehledě na nedostatečné kapacity spedičních firem.
Krize nám ukazuje, že maximální zeštíhlování při zásobování výroby s sebou nese i značné riziko. Pokud jsou zásoby nastaveny na absolutní minimum, bude se podnik v případě výkyvu velice rychle potýkat s nedostatkem. Vytváří se tak prostor nejen pro hledání alternativ v podobě nových dodavatelů, ale i pro inovace a hledání nových materiálů. Někteří výrobci v nouzi přistupují k segmentaci výroby a vyrábí pouze to, co jim umožňuje dostupný materiál či komponenty. Jiní se mohou rozhodnout využít příležitosti pro odstávku výroby. Tuto možnost blíže popíšeme v závěru tohoto článku. Existují však také nástroje na takzvané dynamické řízení zásob – pokud se prodlužují dodací lhůty nebo snižuje spolehlivost dodávek, nástroj automaticky upraví pojistnou zásobu. To se děje plně automaticky a na úrovni jednotlivých vstupních materiálů, případně finálních výrobků. Tímto způsobem lze snížit riziko zastavení výroby.
Příklad automobilového průmyslu ukazuje také úzké propojení výroby nových automobilů s trhem ojetin, které začaly při úbytku nově vyrobených aut zdražovat a následně se rovněž projevuje jejich nedostatek. Rostoucí ceny přepravy kontejnerů a jejich nedostupnost donutily některé dopravce k zavedení kamionové dopravy mezi Asií a Evropou.
Všechny tyto skutečnosti přinášejí mnoho otázek pro další vývoj. Omezí se kupní síla a tedy i poptávka spotřebitelů? Nastartuje hlad po chybějících surovinách hledání náhradních řešení? Těmi by mohly být jednak objevy nových alternativ k daným surovinám, ale také tlak na recyklaci již jednou použitých surovin. Jednou z prvních cest řešení obvykle bývá rovněž racionalizace výroby a hledání dalších úspor a také tlak na automatizaci a digitalizaci, které mohou pomoci při problému s nedostatkem personálních kapacit a z části mohou být výhodou i při karanténních opatřeních.
Nelze opomenout ani hloubkovou analýzu, která odhalí zranitelná místa dodavatelských řetězců. Firma pak musí přijmout adekvátní opatření, která umožní efektivně plánovat výrobu.
Článek byl připraven ve spolupráci s redakcí IT Systems.
Autorem článku je Martin Paloncy, který pracuje ve společnosti Logio 11 let a během nich vedl projekty převážně pro zákazníky v oboru automotive, FMCG a zpracovatelského průmyslu. Specializuje se na řízení dodavatelských řetězců, má rozsáhlé a komplexní know-how v oblasti logistických konceptů ve výrobních společnostech a v implementaci nových logistických technologií vč. automatizace. V Logio vede tým consultingu a současně je odborným garantem pro strategické projekty SCM.
Optimalizace logistiky a zvyšování efektivity a robustnosti dodavatelského řetězce jako takového je v dnešních dnech čím dál tím větší téma . S klienty o něm při našich projektech mluvíme stále častěji
Pomalu, ale jistě, se přesouváme do období, kde se spolu s pozdravem často ptáme: “Tak co dárky, už máte nakoupeno?” A vzhledem k tomu, že více než třetina
V časech, které ještě naše prababičky pamatují, byla výroba soustředěná mezi jednotlivé řemeslníky, kteří znali své zákazníky a své produkty. Velmi dobře věděli, kdy mají vyrábět jaký
S Janem Jirovcem, partnerem a obchodním ředitelem společnosti Logio, jsme si povídali o tom, jak se dá zlepšit fungování firem a zefektivnit jejich procesy. Cílem společnosti Logio je především
